Jako plamen hoříš, svojí tvář máš schovanou,
jako růže tiše uvadáš.
Ve snech zlých se boříš, malou duší bezbrannou,
že tu stojím s tebou nevnímáš.

Vlasy tvé ti hladím, lehce svírám ruku tvou,
tvář ti smáčím vodou studenou,
davy lidí stojí, jako smečka vlků řvou,
že jsi byla jiná nechápou.

Rf: Byla jsi tak krásná a to je velký hřích,
s ďáblem jsi se musela prý znát.
Vina byla jasná, než napad první sníh,
musela jsi na pranýři stát.

Jako plamen hoříš, ani mě už nepoznáš,
odcházíš a možná víš už svý.
V dějinách se boříš, lidem odpuštění dáváš,
po staletí to svatý poselství.

Rf: Byla jsi…