1) Jako poustevník časem sám teď se procházím,
za hradby minulostí svý sny dám, na život můj teď padá stín.
S obrázkem tváře tvé denně usínám,
střípky svýho já do kapsy posbírám.

2) Letět do mraků, vidět z výšky svět bych si přál,
pod křídly ptáků tělo svý bych rozehřál.
S něžnou lehkostí oknem tvým bych proletěl,
tak se neboj víc a přijmi chtivost těl.

RF:  Odcházíš lásko má, v srdci žal zůstává.
Odcházíš někam pryč,
obraz tvůj už je jen kýč, jenom kýč.

3) Poslední polibek byl tak studený jako led,
tvé oči říkaly, nějak bortí se náš svět.
Rty se ti nepohly, jen jsi čekala, co bude dál.
Týhle chvíle, lásko, vždycky jsem se bál.

4) Tak jsem zůstal sám, ty jsi zmizela jako dým,
pomalu procházím svým životem bláznivým.
Asi nikdy víc už tě nespatřím, tak se měj,
pouta lásky mé už strhnul osud zlej.

RF:  Odcházíš lásko má …