1) Za stromy, kde vítr tolik nefouká,
víla snů zkřehlé dlaně pofouká,
leží dívka malá, schoulená a oči smutek halí,
zima zlá a studená jí tváře mrazem spálí.

2) Krutých slov se chudák tolik bála,
po nocích zlých sama s pláčem stála,
byla každému jen přítěží a vinou každé hádky,
až z černých mraků zasněží snad přijde do pohádky.

RF:  Už sníh pokryl pláň a ty tiše spíš,
už bůh svoji dlaň vztáhnul k tobě blíž.
Už dál musíš jít cestou dalekou,
jiný život žít v dáli za řekou.

3) S úsvitem jí svíce žití dohoří
a trápení do hlubin ponoří.
Kam až může dojít lhostejnost a bezcitnost těch lidí,
co v tváři svého dítěte jen utrpení vidí.

RF:  Už sníh pokryl pláň …