(Krajánek/Krajánek,Kotlár)

Utíkáš tou tmavou nocí stále sám a sám,
dřív ti nikdo nepomáhal jenom se ti smál.
Tvým životem byla jenom parta ztracená,
teď tu běží s tebou i tvá duše zrazená.

Pochopils, že život máš jen jednou jedinkrát,
už si nechceš nikdy více se životem hrát.
V očích strach a v zádech úděs, nevíš kudy dál,
proč s to dělal, když si se dřív injekcí bál,jen bál.

Rf: Stojíš nad propastí a na dno nevidíš,
divnej osud měl tvůj život brzy pochopíš.

Opouštěl jsi tenhle život jenom v krásnejch snech,
teď ti tvůj dech nestačí na ten dlouhej běh.
Do tmy záře světla řízne rukou tajemnou,
po boku život se smrtí po boku ti jdou,stále jdou.

Ujel ti vlak tvého mládí a bezstarostných her,
tak jsi zkusil žít s drogou ,seš kaskadér.
Život se ti vzdaluje a k smrti stále blíž ,
co s tím dělat chceš, když máš teprve druhej kříž,
druhej kříž.
Rf: Stojíš nad…..

Lásku potkáš z nenadání věčně bys žít chtěl,
tak se teda o svůj život se smrtí per, jen per.

Stojíš nad propastí a na dno nevidíš,
divnej osud měl tvůj život brzo pochopíš.
Pro lásku bys skočil i život za ní dal
teď už si pochopil proč se ti každý smál.

Ná ná ná ná ná ná…..
…teď už si pochopil proč se ti každý smál!