(Krajánek/Slepička)

Z kolika slov naši lásku složit mám,
po kouskách ji sbírám a do vět poskládám.
Jsi jako vítr co mě vlasy rozevlál,
jsi jako studna,z které napít bych se bál.

Rf: Lásko, když jsem s tebou,nemám na vybranou,
proč se musím o tvou lásku bát.
Pokaždý to skončí , další deskou nedohranou,
zase tady sám budu stát.

Tak jako slunce,já vyšel tolikrát,
a tebe viděl v tom slunci lásko stát.
Tvůj úsměv září jako krásný drahokam,
a ve tvých očích já ztratil bych se sám.

Rf: Lásko,…

Tak jako hvězdy ty skrýváš svoji tvář,
když ráno přijde,slzy schováš pod polštář.
Často se vracím a smutek v srdci mám,
a roky běží a já vzpomínám.

Rf: Lásko,….